Šest otázek

1.Dá se jednoduše říct, na jakém principu regresní terapie funguje?

Regresní terapie, přesněji Hlubinná abreaktivní psychoterapie (je více druhů regresí), je založena na principu asociace, tedy nějakého připodobnění. Dám Vám příklad, který používám i pro své klienty, aby pochopili, jak to funguje. Procházkou po městě uvidíte například kopretiny a vy si vybavíte, že takové kopretiny rostly u babičky na zahradě, kam jste rádi jezdili jako děti. Vybaví se Vám pocity štěstí, pocitu blaženosti a v tu chvíli je Vám dobře. Půjde s Vámi, ale Váš kamarád a ten si vybaví, jak jezdil na kole přes louku a z kola spadl. Vybaví se mu pocity například bolesti nohou a hlavy z toho pádu. A protože louka byla plná kopretin, tak se mu vybavilo, to co zažil s kopretinami on. Důležité je podotknout, že v případě terapie nejde o vzpomínání, ale vybavování. Vzpomínání je, když vybíráte z několika možnosti tu správnou odpověď, jako například u zkoušky před tabulí.

Vybavování je jaksi náhlé a spontánní, spíše intuitivním způsobem. Do minulosti nás vedou právě ty pocity, potíže, problémy, kvůli kterým jste právě přišli a né mozek. Postupným procházením v čase zpět, po událostech, kde máme potíže jdeme až tam, kam je potřeba. Tam, kde ty problémy vznikly. Kolikrát není potřeba jít až tak daleko. Lidé mají traumata i několik let zpět. Není vždy taková událost, která způsobuje naše starosti v nějakým minulým životě.

2. Co pomáhá léčit?

Tahle terapie, která má zkratku HAP, může prakticky všude. Od psychických potíží, až po fyzické. Různé vztahy, ať už rodinné nebo partnerské. Výborně funguje v případě jakýkoliv ztrát. Ať už když nám odejdou naši blízcí, nebo i ztratíme majetek. Výborně léčí různé druhy fobii a nebo bolesti, o kterých nevíme proč je máme. Samozřejmě tam, kde je například amputace ruky, tam terapie nepomůže ve smyslu toho, že by ruka dorostla, ale může pomoci tomu, že když se zpracuje to trauma, jak o tu ruku člověk přišel, tak se určitě uleví psychicky a lépe se s tím člověk vyrovná. Tím jakým způsobem funguje, může vlastně úplně všude při předpokladu, že chápeme, že všechno co se nám děje, má někde nějakou příčinu. Je to stejné jako když kopnete do míče a ten míč letí. Ten let míče je následek toho kopnutí. Pokud to kopnutí „zpracujeme“, tak míč může lépe letět.

3. Není to nebezpečná metoda? Nehrozí ztráta kontroly a manipulace?

Nebezpečná metoda to není, protože tato metoda má unikátně promyšlený systém práce. Nejde o žádné šarlatánství, nebo nějaký triky. Nejde ani o hypnózu. Stav při, kterým se lidé nachází je srovnatelný s hlubokým začtením se do úžasné knížky. Klienti vědí, že sedí v křesle a mají kontrolu sami nad sebou. Bez jejich vůle já nic nesvedu. Pokud terapeut pracuje, tak jak ho to učili, nemá potřebu měnit postupy a míchat do terapie jiné metody, je terapie bezpečná.

Je potřeba, aby i lidi co chtějí na terapii si vybírali terapeuta zodpovědně a zjišťovali si vše co můžou. Zároveň, aby i oni byli upřímní. Já se každého klienta ptám na léky, ať už na spaní, nebo bolesti, či na psychiku. S takovými lidmi se pracuje hůře. Někdy to nejde vůbec, protože ta psychika je ovliněna těmi léky, pocity po těle méně cítí a stává se, že ten proces odreágování – abreakce se nedostavuje. V takovým případě je tu další možnost a to přes médium. To znamená, že se nepracuje přímo s ním, ale s někým, kdo se na něj nacítí a pracuje se přes něj. Takže je tu možnost pracovat i s lidmi, se kterými to nejde. Důležité je, že než se k tomuto kroku přistoupí, tak je potřeba to vyzkoušet a to tak, že procházíme událost v současným životě a pozoruji, zda se u klienta dostaví úleva nebo ne. Samozřejmě je vždy lepší pracovat s člověkem přímo, ale někdy si situace žádá takovýto postup.

4. Opravdu se při regresi dostávají lidé do minulých životů a je to vůbec důležité?

Jestli se lidé dostávají do minulých životů vlastně, není při terapii to nejpodstatnější. Lidé chodí, aby se zbavili svých potíží. Chodí ke mne spousta různých lidí, od právníků přes lékaře, až po lidi, kteří věří v minulý životy a zajímají se o duchovní stránku života. Často pak slyším od „materialistů“, „jak je možný, že zrovna tohle jsem si procházel, to by mne v životě nenapadlo.“ Ano mění pak názory a když pak vidí, jak jim to zázračně mění situaci v životě, tak nemají ani potřebu pochybovat. Je to opravdu jedno, zda člověk věří nebo nevěří v minulé životy. Tahle terapie funguje i přesto, že v ně nevěří. Takovým lidem říkám, že si budeme „procházet pohádky“ a pracujeme. Nicméně nemá ani smysl nikoho přesvědčovat, tohle si musí zodpovědět každý sám po zkušenosti s touto terapií. Já osobně v to věřím a dává mi to neuvěřitelný pochopení vesmírných zákonů a o tom, jak to tady vlastně funguje.

5. Pro koho se metoda hodí a pro koho ne?

Jak už bylo řečeno výše, je asi zřejmé, že se hodí vlastně nějakým způsobem pro každého. Nedá se moc pracovat s lidmi, kteří berou drogy, nebo pijí alkohol v hojném množství a nebo s lidmi, kteří berou hodně léků. Už se mi stalo, že ke mne přišli lidé, kteří mají ve svým životě koníček nějaké drogy, ale chtěli řešit úplně něco jiného. Kvůli těm drogám, alkoholu to s nimi nešlo, protože měli narušenou psychiku při tom vybavování. Situace se ale mění když přijde takovýto člověk, že chce přestat brát drogy a pracovat na tom, aby se k tomu nevrátili… To pak tahle terapie východisko může být. Je potřeba, aby opravdu chtěli a oni ti nahoře jim taky v tom pomůžou. Někdo jim pomůže jako médium například a pracuje se na tom, aby dotyčný neměl znova chuť na drogy, alkohol. Pak se klient musí vyčistit, aby s ním šlo pracovat a dále pracujeme už přímo s ním. Samozřejmě nestačí k tomu jedno sezení, bývá to práce na dýl.

6. Jak se zážitky, které se během sezení objeví, odžívají, aby byly zpracované?

Událost, kterou objevíme procházíme dokola tak dlouho, dokud tam je emoční náboj. Jak negativní, tak i pozitivní. První průchody jsou o tom, že se člověku postupně vybavuje vše co tam je. S tím samozřejmě rostou i pocity, ale né tak, jako to bylo tenkrát. Z tohoto mají lidi často strach. Že se jim vybaví něco co neunesou. Naše psychika má pud sebezáchovy a tím pádem se to objevuje postupně.Proto má sezení třeba i 15 průchodů a trvá třeba 3 hodiny i déle. Další průchody, když už tak nějak je objasněné co se tam děje a za jakých okolností se to stalo, tak se to prochází tak dlouho, dokud není vše čisté. Během toho procházení události klienti zívají, krkají. Je to dobře, je to součást terapie a znamená to, že se tělo uvolňuje z těch nepříjemných traumat. Klienti tedy odchází s pochopením, úlevou a s tím, že je to vůbec nezajímá. Ten příběh je cizí a nepodstatný. Takhle se správně ukončuje sezení. Pokaždé zkoumám po sezení reakce klienta a jak se mnou komunikuje. Pokud vidím, že je se mnou a je odpočatej na rozdíl ode mne, tak můžu klienta pustit domů. Někteří mají i jakési pocity euforie a lehkosti v těle, na to je vždy krásná podívaná. Ten pocit euforie nepůsobí nějak zmateně. Ten člověk je naopak uzemněný, ale šťastný. Jiní zase mají prostě pocit, že pro sebe něco udělali a že z nich něco spadlo. . Pak se uvidí, zda je potřeba další sezení. Záleží na tom, kolik událostí ten daný člověk má s těmi potížemi spojený. Problémy se nevrací, pokud jsou zpracovaný všechny události a to máme každý úplně jiný.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *