Alergie na mouku

Jsem alergická na jakoukoliv mouku, je úplně jedno co je to za mouku. Vadí mi i bezlepková. Nemohu jíst žádný pečivo, nemohu nic co obsahuje mouku. Trpím tím od roku 2007. Tehdy to začalo, když jsem snědla housku a pak se to stupňovalo až tak, že když jsem šla do pekárny, tak jsem se dusila. Dvakrát se mi stalo, že jsem padla dušením do komatu a museli mi píchnout adrenalinovou injekci, která to zklidnila. Úplně celá oteču v obličeji a dusím se. Někdy mne svědí kůže a vyskáčou mi pupínky. Stalo se to když, jsem chtěla pro rodinu udělat koláč, vzala jsem si roušku a i přesto, když přesívala mouku do mísy, tak jsem otekla a dusila se. Mám strach o život.

Přiznám se, že jako terapeut jsem měla k tomu respekt, když jsem viděla fotky jak to vypadá v akutním stavu, měla jsem obavy s paní pracovat. Šla jsem ale do toho a udělala jsem správně.

Regrese:

Jdeme po projevech té alergie…

Čtrnáct dní zpět, mám náběh, ale nějak to nevidím, mám okolo sebe pouze mlhu, nic nevím.

Tak se nám z mlhy vyklubala duše muže.

Je se mnou odjakživa, prej si to zasloužím a prej to moc dobře vím, za co to mám. Je to mlynář. (tady jsem se pro sebe mírně pousmála…mlynář)

Byla jsem zlá. Je mu furt špatně a je to prej můj manžel. Prej jsem ho trápila (dýchání)

Dlouho jsem nečekala a s klientkou jsme se šly rovnou podívat na to, co se tam tehdy v tom roce 1864 odehrávalo, což muž ocenil.

„Běžíme po louce, držíme se za ruce a jsme spolu šťastní, žijeme v domě, ve mlýně. Chci rodinu a děti, ale po nějakým čase zkoušení to nejde a já mu to vyčítám. Myslím si, že za to může on. Zatrpknu a on jen pracuje, tahá pytle s obilím, ponižuju ho a nenávidím ho za to, jakej mám s ním život. (je mi to líto) Hádáme se a neodporuje mi. Jsem tlustá, stará a zatrpklá. Chci se ho zbavit, ze všeho ho viním a teď jsme někde ve mlejnici, je tam píst a lítá to nahoru a dolu.(je mi vedro) Strčím ho do toho pístu, všude je mouka a obilí a těžký vzduch. Trvá to dlouho, než umře, umřel.

Dál žiju v tom domě, něco na mne doléhá a je mi zima a jsem depresivní, je tu plíseň a nechci žít. (Už v tu chvíli tam mlynář u ní byl jako duše…) Jdu si někam pro jed. Něco piju a oblbnutá umírám. Je mi to líto, mám výčitky svědomí, stahuje se mi hrdlo, nemůžu dýchat, už jen sípu. Jsem mrtvá, stoupám, je tu hezky, ale já cítím pocit viny, jsem unavená, mluvíme tu s bytostmi, mám potřebu se očistit.“

Toto jsme s klientkou procházely tak dlouho, až odezněl i pocit viny a pak jsme to zpracovaly i jejímu muži, mlynáři. Usmířili se, odpustili si a mlynáře anděl doprovodil do světla.

Když sezení skončilo, říkala jsem si „to byla teda jízda :-D“ Ale čistě teoreticky, by ta alergie opravdu mohla být pryč ale jako vždycky, nechci dělat planý naděje.. čekala jsem na zprávy od paní. Dávalo to všechno smysl a kdo by to řekl, že takovou alergii na mouku způsobí jedna duše a jedna událost.. Z pravidla je většinou opravdu potřeba více sezení, ale tady to potřeba nebylo.

Se souhlasem klientky kopíruji její zprávy, který jsem dostala během asi měsíce po sezení.

Dobrý den, milá Petro, ještě jednou Vám děkuji za neobvyklý zážitek či co to bylo ….každopádně jste mi velmi zlepšila život. Po 12 letech terapie klasickou medicinou ( bezúspěšnou terapií, pouze jezením mnoha léků) jsem najednou absolutně bez obtíží, v tuto chvíli už jím naprosto vše a myslím, že i beze strachu. Normálně jsem přijala, že jsem zdravá a zkrátka mohu jíst cokoli. Stále to považuji za zázrak!

„Dobrý den, paní Zlatohlávková, jen jsem Vám chtěla napsat, že mi včera přišly výsledky z imunologie. Pan doktor mi udělal (zřejmě pro jeho jistotu 112 testů na všechny možné druhy jídla a obilovin a vše NEGATIVNÍ !!! Mám se krásně a totéž přeji z celého srdce Vám!