Migréna – vlastní narození

Přichází za mnou klient. Mladý muž, kterého obtěžují migrény.

„Co si pamatuju, mám je od dětství. Nejhorší to bylo okolo 17 až 19 let. Každý tři měsíce opravdu trpím.“

Události, které nás dovedly k té hlavní.

1)Jedu za kamarády, popíjím víno, bolí mne hlava, beru si prášek, nepomáhá to, volám taxi, jedu v něm, cítím nejistotu v žalůdku, je mi zle, jsem doma, zvracím, to je po prvé, hlava mi třeští, tlak, máma mi masíruje krk, jsem v posteli, jsem v nepřirozený poloze, krk mám zalomenej dozadu, mám pocit, že mám okolo sebe moc lidí, je ráno, jsem hrozně unavenej.

2)třepu se v autobuse, sedím na gauči, třeští mi hlava, masíruju si spánky, mám zakloněnou hlavu v křeči, nezabírá to, bolí to, spím, je ráno, v hlavě mám jakoby se mnou někdo třásl, cítím se bezmocně, dezorientovaně.

3)je mi asi 7 let, jsem v posteli, je noc, snažím se dostat hlavu pod polštář, pláču, jsem v nepřirozený poloze, máma přichází, něco mi dává, mamka mě utěšuje, hladí mne po hlavě, dělá mi to dobře.

Hlavní událost.

Mám deset dní, cítím se tu ve stresu a ve shonu, jako bych někam spěchal, vadí mi ten momentální stav, už to znám, dosahuju nějaký formy, jsem unavený, vnímám, že rostu, bolí to, „už, aby to bylo za mnou“, vím, že rostu, hlava mě třeští, říkám si proč, vím to, ale říkám si to.

Mám 3,4 týdny, vnímám, to jako samet, cítím vlhkost, jako bych se chtěl na sebe podívat, cítím tlak po těle.

Mám 5 měs., něco mne probudilo, něco se se mnou zhouplo, jsem zmatený, dezorientovaný, tlak, na hrudi, mám strach, že přijde další náraz, nepřišel. Vidím tmu, je mi těsno, teplo, jsem dezorientovaný, mám strach, pnutí v hlavě, jsem tu sám, asi to mamka vnímá, hladí bříško, je to příjemný, bolest odeznívá, tma je teď jiná, ležíme, hlavu mám jako po otřesu, mám potřebu to vyřešit, aby se to nevracelo, něco se stalo, nevim co, něco mne tlačí, šiju sebou, mám překřížený nohy, tlačí to, jako bych špatně dýchal, (oddychuje), nevim co se děje, mám strach, jsem dezorientovaný, cítím ruce na břiše, tlak na ramena, otáčím se, je to tu těsný, a zase to pnutí, na hlavu, na tělo, na všechno, hlavně ta hlava, vím, že se narodím, vím to.jsem hlavou dolů, ten tlak na hlavu, bolí to, ten tlak neustává, bolí to, ale uvědomuju si, že mi to má pomoct, mám unavený nohy, jsem unavenej, „už aby to bylo za mnou“ cítím krk ramena, mačká mne to, ze předu, ze zadu, sunu se, někdo mě drží, krk mne bolí, zima, visím za nohy, je to nepříjemný, špatně se mi dýchá, teď je to lepší, pomohlo mi to, že jsem visel,dýchám, cítím vlažnou vodu, jsem unavený, spím, jsem unavený, bolí mne ta hlava, jsem unaveny, někoho cítím, mám mlíko, chutná mi to, jsem unavený,

Mám pár dní, jsem doma, vidím se v akvárku, rybičky, to jsem ja,,, trochu mě to zaleklo, jsem ještě unavený, vidím svoje nohy, je mi rok, fascinujou mne, jsem šťastný, směju se.

Postupnými průchody se klient dostal do fáze až euforie, že je na světe.

Závěr: nebolí mne hlava, je to neuvěřitelný, něco ze mne spadlo, mám pocit, že mám prázdnou hlavu, je mi dobře. (Já vidím klienta, jak se usmívá a mám radost s ním).