Odvádění přivtělených duší od lidí i prostoru

S výkladem o duších začnu slovy, samotného pana Andreje Dragomireckýho.
Myslíte si, že člověk je jen tělo, nebo taky nějaký duch či duše?
A co se stane s tou duší, když to tělo se opotřebuje a odejde?
Duše může odejít pak do světla, to čemu se říká, nebe, nirvána a mnoho různých názvů, aby se odtamtud znovu narodila do fyzického těla, ale z mnoha různých důvodů tu zůstávají a do světla nejdou. Důvodů může být mnoho a některé si uvedeme.
Když přijdeme o fyzické tělo, zůstaneme tedy my, naše duše a i po smrti si zachováváme vědomí, které jsme měli za života. Myšlení které jsme měli před smrtí máme stejné a rovněž i problémy, které nás trápily. Není to bohužel tak, že bychom věděli najednou vše, jak se často prezentuje. Jestli nám zůstává u úmrtí trauma, neseme si ho dál. Toto všechno praxe ukazuje.
Pokud se se svými potíži nedokážeme vypořádat, můžeme i odchod do světla odmítnout, nebo anděla který by nás tam dovedl, ani nemusíme vidět.
Bývá to právě třeba nemoc, náhlá úmrtí, vztahy s lidmi, či fixace na majetek.
A takové to duše mají v „hlavě“ jen jednu věc, své trápení a hledají další duši, člověka, místo, které je s jejich traumatem nějak spojuje. Mají tzv. zúžené vědomí, které jim brání vidět svojí situaci z více úhlů a s nadhledem, aby odešli do světla. Více informací o traumatech v části (Co je to regresní terapie.)
Kolikrát si ani neuvědomují, díky svému traumatu, že už nemají fyzický tělo a jednají dál, jako kdyby měli fyzický tělo. Ze začátku jim přijde třeba divný, že s nimi nikdo nekomunikuje, ale to si nějak vysvětlí a na situaci se nic nemění.
Takže tedy, přivtělená duše je jako my, ale s tím rozdílem, že nemá fyzické tělo. Duše přitahujeme k sobě svými myšlenkami, či v situacích kdy prožíváme sami nějaký oslabení a nebo máme společný příběh.
Příklad 1:
Na první pohled se zdá, že v některých případech ani nevadí, když tu po smrti nadále je. Třeba, když Vám ve čtyřech letech zemře babička, Vám se stýská a jí taky. Tak si babička řekne, že tu ještě chvíli zůstane a bude Vám pomáhat. Ze začátku může jít opravdu o pomoc, aby jste třeba neupadly a opravdu Vám pomůže, když Vás odradí od činnosti, kterou jste chtěli vykonávat.
Později postupem pár let se rozhodnete studovat právo, ale Vaší babičce se bude zdát lepší medicína, jako obor, kterému by jste se měli věnovat. Na Vás se to může projevovat tak, že nebudete vědět, který obor si vybrat. Zvolíte třeba medicínu a nakonec Vás škola nebude ani naplňovat. A jak tak plyne čas, poznáte třeba budoucího partnera a Vaší babičce se zase bude zdát lepší pro Vás někdo jiný a takto to může pokračovat dále, až se budete opravdu ztrácet v tom co vlastně chcete.
Příklad 2:
Častější případy duší, které se přivtělují bývají spojeny se zdravotními potížemi a člověk si nemusí uvědomit, že by mohlo jít o duši. Například Vás pořád bolí hlava a při terapii zjistíme, že za bolestmi stojí duše, která třeba přišla o své tělo tak, že měla úraz hlavy. Někdy opravdu stačí regresí zpracovat její trauma, duše odvedeme do světla a Vás hlava přestane bolet.
Příklad 3:
Nastěhujete se do nově koupeného bytu, nebo podnájmu a Vám začne být nevolno, či se s partnerem začnete záhadně dohadovat. Jak se to může projevit je různé, ale víte, že takové problémy jste neměli. Třeba se i dovíte, že v daném bytě někdo umřel a Vás to napadne. Zpracujeme její důvod setrvání a Vám se bude v novém bytě krásně žít.
Často se to stává, když jde o dědictví. Taková to duše, která lpí na majetku v kterém žila, může způsobovat pocity na odchod, nechce aby jste zrovna vy tam žili, nebo kdokoli jiný.
Příklad 4:
Jsou tu i duše, které jakoby nemají úzký vztah s Vámi, ale putují si hmotným světem a najdou Vás z nějakého důvodu. U odvádění se třeba ukáže, že v hluboké minulosti jste si spolu něco nevysvětlili a tak je u vás, aby vám to vysvětlila. Některé duše čekají velmi dlouho, aby se třeba i pomstili. Čas si neuvědomují a tak to může být z našeho pohledu i tisíc let a více. Vám se najednou vyskytnou potíže a nevíte proč. Projevy duše můžou být opravdu různé. Například náladovost bez příčin, bolesti v těle aniž byste prodělali nějaký úraz, nebo zvláštní maření vašeho záměru. Třeba Vám začne neustále ujíždět spoj do práce a Vám to dělá problémy až k výpovědi.
Důvodů a způsobů přivtělení duší je opravdu mnoho, ale pomoc jim je stejná.
Jak s Vámi budu postupovat?
Vyzvu Vás k zavření očí a prohlédnutí vnitřním zrakem Vaše tělo od hlavy systematicky dolů k patám.
Někdo jakoby otočí zrak dovnitř a někdo si sebe představí jako v zrcadle. Hledáme jakékoliv změny v těle, fleky, čáry, čmouhy, vše co tam nemá být. Vy mi říkáte, co vidíte a jaké k tomu máte pocity. Pak se budeme koukat okolo Vás v prostoru. Já si vše zapisuji.
Je možné, že duše budete spíš jen cítit a to nevadí. Budete mi popisovat pocity. Někdy se duše schovávají, ale to odhalíme spolu.
Po té co najdeme duše, zjistíme které Vám nejvíce vadí a já přes Vás s nimi navážu rozhovor.
Není hned na začátku prvotní ji „dostat nahoru do světla“ jako první je důležité zjistit něco o ní, jak se cítí, proč tu zůstala…
Je důležité, aby jste jim říkali opravdu to co Vám říkám a nevkládali do toho svoje myšlenky. Je to tak proto, že nevíte jaký s nimi mám v hlavě vymyšlený postup a mohlo by to narušovat vyvíjející se průběh. Pokud budete sami chtít duši něco říci, dám Vám ke konci samozřejmě prostor, bývá to celkem časté a úplně logické.
Jak po „úvodním“ rozhovoru duše pochopí, že je v jejím zájmu si nechat od nás pomoci, začnu s regresí jí samotné. Vy to sledujete jako „film“ a říkáte mi vše co Vám říká duše. Také se podíváme na Vaše společné události, které Vás svedli dohromady.
Až se jí uleví a její trauma nebude traumatem, pouze běžnou událostí, tak ji spolu s andělem odvedeme do světla.
Na závěr bych chtěla říci, že odvádění duší není pomoc jenom Vám od potíží, ale taky té duši, která se tu trápí a brzdí svůj vývoj. Pomáháme tedy i jim, aby měli zase fyzický tělo jako my a mohli se dále se vyvíjet.
I když se někdy duše snaží nahánět strach a dělá ze sebe strašidlo, aby Vás třeba děsila, pokaždé se objeví obyčejná duše, která potřebuje pouze pomoci s uvědoměním si svého stavu. Není vyjímkou, když se duše pak omlouvají, potom co zpracujeme její trauma. Duší se bát nemusíme, měli bychom jim pomáhat „přijít k rozumu“.