KLASICKÝ ODVADĚNÍ DUŠÍ A ZTRÁTA

Vysvětlila jsem klientce, jakým způsobem pracuji a co budeme dělat.
(Zavřete oči, a prohlédněte si tělo systematicky od hlavy až po paty. Říkejte mi všechno, co vidíte nebo cítíte, že tam nemá být.) Vidím bílý světlo hned před očima, ale nevadí mi. (dobře) Cítím tlak na čele a na krku, lehký mravenčení, na hrudi mne to tlačí, na rameni mi to tlačí, na levé straně břicha, ale není mi to nepříjemný, od kolen mám těžké nohy, ani se už nemůžu zvednout.
(teď se podívejte stejným způsobem okolo vás do prostoru) něco mám okolo sebe u hlavy, něco za jako za zády, jakoby za ledvinami, teď vidím mlhovinu před sebou a u nohou mám nějaké závaží, mám pocit, že mě to za ty nohy drží.
Celkem jsem viděla určitou souvislost mezi tělem a prostorem na klientce a slečně vadila nejvíce hruď.
(zeptejte se jich proč jsou u vás?) musíme, máme tě chránit, máme dávat pozor na to jak žiješ.
Jsme u tebe od narození,(klientka vidí náhle někoho vedle sebe, zeptejte se, jestli k ni patří?)je naštvanej, neví co je karma, kouká na své možnosti budoucnosti, přemýšlí.
Já jsem mezitím i s klientkou koukala na možná propojení s někým dalším, nic jsme neviděli.
Duše svolila ke spolupráci, pochopila že je to pro ni dobré a vysvětluji ji jak jim pomůžeme.
(kolik vás teda je?) jsme tři (dobře) každá to máme jinak.(dobře)
1870, trvalo to tři týdny, kamenný stěny, ona tam chce vlézt, já ne, vleze tam, jdu za ní, hledáme co bysme vzali, říkám jí, že to nemůžeme, musíme rychle pryč, chytěj mne, tahnou mě někam, mám tady být tři týdny o hladu jako trest, ale já jsem nic neudělal, za to může ona, nevěří mi a odcházejí, křičím, já tu nemám být, bolí nme ruce, jsem unavený, jsem strašně unavený, nemám tělo, někdo mě volá, ale já ji musím najít.až budež připravený zavolej mě, mám vztek, najdu ji.
Duše si to procházela nadále sama a ja pracovala s těmi dvěmi.
(co si myslíte o tom, co jste teď viděli?) bojíme se, ale líbí se nám to.
1570, venku je bouře, jdeme spát, vzbudím se a kašlu, musím pryč, ona už nereaguje, nemůžu ven, dveře jsou zadělané, okna taky, kašlu, křičím, teď tu stojíme a kouáme, jak to hoří. Nevíme co máme dělat a tak chodíme po okolí, někdo nám říká ať jdeme za ním. Tak jdeme a říká nám „já vám pomůžu, musíme jí najít, to je vaše cesta“ musíme ji popichovat, ale nabaví nás to, nechci tu být a on říkal, že nám pomůže.(jak teď pociťujete to, že vám pomůže, když ji budete popichovat?) nijak, je to nesmysl, jen jsme nevěděli, co máme dělat.Nic mě k ní neváže a vlastně ani k němu. Jen to že nám lhal.(dobře, tak si to párkrát ještě projděte, aby se vám ulevilo úplně)
(až vám třem bude úplně skvěle, počkejte. Vrátíme se k vám.) ano.
A protože to s klientkou šlo naprosto výborně a rychle rozhodla jsem se s ní pokračovat.
(který další duše vám vadí?) mám tady tu bílou mlhovinu, vede to někam nahoru, mám pocit, že to znám.(dobře, jděte tedy nahoru a řekněte mi co tam je.) není to zlý, ale je to možný?vidím tady asi 150 duší.(je to možný, zeptejte se jich proč jsou u vás?) jsou to samé ženy, chráníme tě, učíme tě neopakovat chyby, vidím svoji prababičku, jsem jejich dcera.Jsme u tebe 15 let.
Duše žen opravdu měly potřebu klientku chránit v dobrém slova smyslu, ale vysvětlila jsem jim jejich situaci a velice rychle pochopily, že je v jejich zájmu jít do světla. Každá si procházela svoji událost, kdy měly naposledy svoje fyzické tělo, popovídaly si krátce s klientkou. Klientka se krásně usmívala a pokračovaly jsme dál.
Vadí mi ty nohy, to mě opravdu tíží.Drží se mě za nohu, nechce se mě pustit, prej mě nepustí, je to dítě (klientka znejistěla a vidím nějakou lítost a tak se jí ptám. Co tam cítí?) Je to moje dítě, říká mi to, (klientka brečí) (kdy se to stalo?) říká, že roku 1920, (dobře, tady to zpracujeme nejdříve s vámi.)
Regrese klientky:
1920, trvá to deset minut, no celý život.Jsem těhotná, je to ostuda být těhotná, nemám manžela, nemůžu si ho nechat, porodím, (brečí, má opravdu intezivní pocity) stojim, mám ho odložit, všichni mi domlouvaj, nechci ho odložit, musím, odkládám ho na schody, ještě ho zabaluju, je mi hrozně, jdu pryč, jsem doma, nedá se to unýst, jdu někam, na sráz, skáču do řeky, koukám na sebe, pořád to cítím. Je to hrozný, někoho vidím, vidím sebe, pohřbívaj mne, modlí se za mne, mám vztek na sebe, nechala jsem ho tam, takhle to nemělo být, mám to na hrudi, (brečí stále intenzivněji), vidím zase někoho, je to anděl, jdu s ním.
Proběhly další průchody, až to dospělo ke smíření. Klientka začala vnímat, že s tím nemohla prostě nic udělat, a že to tak prostě proběhlo. Usmívá se odpouští si, vyříkala si s chlapcem vše co ještě mohla. Chlapec si taky událost procházel a navzájem si odpustili.
Klientka: Něco ze mne spadlo, jsem ani nevěděla, že mne to tížilo, je to neuvěřitelná úleva.
Dále jsme komunikovaly se všemi dušemi a bylo jich tedy 154. Vzájemně si ještě popovídali, všichni si odpustili a s archandělem odešli do světla.
Klientka mi po sezení řekla: „ Teď bych něco dělala, mám neuvěřitelný množství energie, cítím neuveřitelnou úlevu, jsem šťastná, jakobych lítala.“
Já ji vidím, jak se celá rozsvítila a usmívá se jako anděl sám.