Archiv pro rubriku: Odvádění duší

ZTRÁTA OTCE

ztrata otce
Slečna si sedla, ke mně do křesla a popisovala mi cestu za mnou. Měla pocit, že ji něco ke mně nechce pustit. Najednou začala brečet a řekla, že si myslí, že je to její otec, který před půl rokem náhle umřel. Brečela a brečela a já věděla, že budeme tedy zpracovávat ztrátu táty.

Se zavřenýma očima mi o něm povídá a u toho stále brečí. Zemřel 22. května 2015, trvalo to půl hodiny, vidím ho, jak si jde zakouřit, kašle, vidím ho jak padá, snaží se ho zachránit, nejde to. Mám asi šok, jsem trochu mimo, (Tak jsem klientku dostala pořádně do těla, až přišli pocity.) Mám vztek, zlost, křičím, smutek, cítím to na hrudi, mám tam tlak, stojím tam snad dvě hodiny, bylo to tak rychlý, musím to ustát, pomáhám mámě, hodně pracuji, musím pracovat, nikdo jinej to neudělá, musím pracovat, (Všímám si jak klientka prací vytlačila všechny pocity a tak ji v dalších průchodem vedu, aby si to uvědomila.) Musím pracovat, sama jsem si to řekla, (začala brečet ještě více a šlo to na povrch) křičím proč, proč, proč, svírá mě to na hrudi, je to hrozný, nemůžu si dovolit brečet, nemám čas na to brečet, ale teď už tady u vás můžu (klientka spustila ještě více a nechala jsem ji všechno vybrečet.) jsem na pohřbu, podpírám mámu, tam chvilku brečím, ale teď to necítím. Postupnýma průchodama všechno odeznělo. Nestihla jsem mu toho tolik říci, bylo to tak náhlé.
Najednou, jak jsem očekávala, se u nás objevil její otec. Jemu jsme taky zpracovali jeho úmrtí a pozvali jsme si i maminku a bratra, Všichni si spolu popovídali, řekli si co nestihli a na klientce jsem pozorovala úsměv, přestala to vnímat tragicky, přestala brečet. Tatínka jsme odvedli do světla a klientka mi řekla, je mi dobře, mám energii, co budeme dělat dál?
Ztráty lidí, ale i majetku jsou při terapii trochu jiné, než procházení si nějaké fyzické bolesti. Často tam je to, že si ti lidé neřekli všechno a vlastně to je i brzdí jít dál v životě. Je velmi důležité, dát si čas na to nechat toho člověka odejít. Nechat si všechno říci, co ještě nestihli. Pro někoho to může být divné zpracovávat si ztráty, může tu být argument, „to prostě patří k životu“. No ono patří, ale někdy je více nepochopení samotného příběhu okolo a proto to pak více bolí. Platí to obzvlášť tam, kde máte pocit, že je to nespravedlivý.

Klasický odvádění duší a ztráta

Vysvětlila jsem klientce, jakým způsobem pracuji a co budeme dělat.
(Zavřete oči, a prohlédněte si tělo systematicky od hlavy až po paty. Říkejte mi všechno, co vidíte nebo cítíte, že tam nemá být.) Vidím bílý světlo hned před očima, ale nevadí mi. (dobře) Cítím tlak na čele a na krku, lehký mravenčení, na hrudi mne to tlačí, na rameni mi to tlačí, na levé straně břicha, ale není mi to nepříjemný, od kolen mám těžké nohy, ani se už nemůžu zvednout.
(teď se podívejte stejným způsobem okolo vás do prostoru) něco mám okolo sebe u hlavy, něco za jako za zády, jakoby za ledvinami, teď vidím mlhovinu před sebou a u nohou mám nějaké závaží, mám pocit, že mě to za ty nohy drží.
cesta-do-nebe
Celkem jsem viděla určitou souvislost mezi tělem a prostorem na klientce a slečně vadila nejvíce hruď.
(zeptejte se jich proč jsou u vás?) musíme, máme tě chránit, máme dávat pozor na to jak žiješ.
Jsme u tebe od narození,(klientka vidí náhle někoho vedle sebe, zeptejte se, jestli k ni patří?)je naštvanej, neví co je karma, kouká na své možnosti budoucnosti, přemýšlí.
Já jsem mezitím i s klientkou koukala na možná propojení s někým dalším, nic jsme neviděli.
Duše svolila ke spolupráci, pochopila že je to pro ni dobré a vysvětluji ji jak jim pomůžeme.
(kolik vás teda je?) jsme tři (dobře) každá to máme jinak.(dobře)
1870, trvalo to tři týdny, kamenný stěny, ona tam chce vlézt, já ne, vleze tam, jdu za ní, hledáme co bysme vzali, říkám jí, že to nemůžeme, musíme rychle pryč, chytěj mne, tahnou mě někam, mám tady být tři týdny o hladu jako trest, ale já jsem nic neudělal, za to může ona, nevěří mi a odcházejí, křičím, já tu nemám být, bolí nme ruce, jsem unavený, jsem strašně unavený, nemám tělo, někdo mě volá, ale já ji musím najít.až budež připravený zavolej mě, mám vztek, najdu ji.
Duše si to procházela nadále sama a ja pracovala s těmi dvěmi.
(co si myslíte o tom, co jste teď viděli?) bojíme se, ale líbí se nám to.
1570, venku je bouře, jdeme spát, vzbudím se a kašlu, musím pryč, ona už nereaguje, nemůžu ven, dveře jsou zadělané, okna taky, kašlu, křičím, teď tu stojíme a kouáme, jak to hoří. Nevíme co máme dělat a tak chodíme po okolí, někdo nám říká ať jdeme za ním. Tak jdeme a říká nám „já vám pomůžu, musíme jí najít, to je vaše cesta“ musíme ji popichovat, ale nabaví nás to, nechci tu být a on říkal, že nám pomůže.(jak teď pociťujete to, že vám pomůže, když ji budete popichovat?) nijak, je to nesmysl, jen jsme nevěděli, co máme dělat.Nic mě k ní neváže a vlastně ani k němu. Jen to že nám lhal.(dobře, tak si to párkrát ještě projděte, aby se vám ulevilo úplně)
(až vám třem bude úplně skvěle, počkejte. Vrátíme se k vám.) ano.
A protože to s klientkou šlo naprosto výborně a rychle rozhodla jsem se s ní pokračovat.
(který další duše vám vadí?) mám tady tu bílou mlhovinu, vede to někam nahoru, mám pocit, že to znám.(dobře, jděte tedy nahoru a řekněte mi co tam je.) není to zlý, ale je to možný?vidím tady asi 150 duší.(je to možný, zeptejte se jich proč jsou u vás?) jsou to samé ženy, chráníme tě, učíme tě neopakovat chyby, vidím svoji prababičku, jsem jejich dcera.Jsme u tebe 15 let.
Duše žen opravdu měly potřebu klientku chránit v dobrém slova smyslu, ale vysvětlila jsem jim jejich situaci a velice rychle pochopily, že je v jejich zájmu jít do světla. Každá si procházela svoji událost, kdy měly naposledy svoje fyzické tělo, popovídaly si krátce s klientkou. Klientka se krásně usmívala a pokračovaly jsme dál.
Vadí mi ty nohy, to mě opravdu tíží.Drží se mě za nohu, nechce se mě pustit, prej mě nepustí, je to dítě (klientka znejistěla a vidím nějakou lítost a tak se jí ptám. Co tam cítí?) Je to moje dítě, říká mi to, (klientka brečí) (kdy se to stalo?) říká, že roku 1920, (dobře, tady to zpracujeme nejdříve s vámi.)
Regrese klientky:
1920, trvá to deset minut, no celý život.Jsem těhotná, je to ostuda být těhotná, nemám manžela, nemůžu si ho nechat, porodím, (brečí, má opravdu intezivní pocity) stojim, mám ho odložit, všichni mi domlouvaj, nechci ho odložit, musím, odkládám ho na schody, ještě ho zabaluju, je mi hrozně, jdu pryč, jsem doma, nedá se to unýst, jdu někam, na sráz, skáču do řeky, koukám na sebe, pořád to cítím. Je to hrozný, někoho vidím, vidím sebe, pohřbívaj mne, modlí se za mne, mám vztek na sebe, nechala jsem ho tam, takhle to nemělo být, mám to na hrudi, (brečí stále intenzivněji), vidím zase někoho, je to anděl, jdu s ním.
Proběhly další průchody, až to dospělo ke smíření. Klientka začala vnímat, že s tím nemohla prostě nic udělat, a že to tak prostě proběhlo. Usmívá se odpouští si, vyříkala si s chlapcem vše co ještě mohla. Chlapec si taky událost procházel a navzájem si odpustili.
Klientka: Něco ze mne spadlo, jsem ani nevěděla, že mne to tížilo, je to neuvěřitelná úleva.
Dále jsme komunikovaly se všemi dušemi a bylo jich tedy 154. Vzájemně si ještě popovídali, všichni si odpustili a s archandělem odešli do světla.
Klientka mi po sezení řekla: „ Teď bych něco dělala, mám neuvěřitelný množství energie, cítím neuveřitelnou úlevu, jsem šťastná, jakobych lítala.“
Já ji vidím, jak se celá rozsvítila a usmívá se jako anděl sám.

Patologická úzkost

Projevuje se to na mně fyzicky, bolí mne hlava, břicho, jdu do mdlob. Chce se mi zvracet. Cítím se trapně. Beru slabý léky, už dva roky jednou denně. Jsem přecitlivělá, ale chtěla bych už normálně žít.

Když jsem klientku viděla přicházet, všimla jsem si závaží, která měla na ramenou a nad hlavou. Téměř hned jsem věděla, že budeme odvádět. Chvilku asi 15 minut jsme si volně povídaly o tom co ji trápí a postupně se začaly vynořovat pocity po těle. Pak jsem uviděla, že se něco děje, co jsme chtěli a požádala jsem ji, aby zavřela oči.

(Jak se cítíte?) Nedokážu se soustředit, bolí mne břicho, trochu hlava, na hlavě cítím třes, něco se mnou jakoby cloumá, ale já vím, že v klidu sedím. (Zaměřte se na to co nejvíce cítíte, co vám nejvíc vadí.) To kymácení se ze strany na stranu. (Koukněte se vnitřním zrakem, na to kdo s vámi cloumá.) Nic nevidím. (Dobře, jak to cítíte?) Něco se mnou cloumá. ( Zeptejte se toho dotyčnýho, proč s vámi cloumá?) Protože musím, baví mne to. (Dobře, ale proč jsi tady a cloumáš s ní.?) Ublížila mi, je to odplata. (Jak dlouho jsi tu?) 15 let. (Jak se jí chceš mstít?) Stěžuji jí život, trápím ji. (Způsobuješ jí úzkosti?) Taky. (Uvědomuješ si, že nemáš teď fyzický tělo?) Ano. (Hm a kdy jsi ho tedy měl naposled?) Dlouho, (Kdy?) Asi 1700.1600 (Máš okolo sebe taky kamarády?) Ano. (A řekneš mi kolik jich je?) asi 150.

Klientku jsem požádala, aby se na to podívala, začala vidět. Viděla šlahouny, které vedly z obou rukou a bylo jich hodně. Něco mi tu docela úplně nehrálo, data se střídali a počty taky a rozhodli jsme se zjistit co je teda zatím ještě, zkoumali jsme další skupinky. Klientka celkem přesně viděla George s kterým jsme mluvili a viděla od něj z hlavy nahoru tlustý šlahoun červený barvy, který vedl kamsi. Bylo to pro nás opravdu důležité tak jsem ji poprosila, aby šla po něm nahoru a řekla mi co vidí. Došla nakonec a něco tam bylo. Nebylo ji to moc příjemný a nechtěla se koukat.

(Vyšlete nahoru myšlenku, proč je u vás?) Baví mne tě trápit, je lehký tě trápit, trápím tě už 500 let, jsi jednoduchej cíl k manipulaci a dosažení moji touhy. Naplňuje mne to. (Jak dlouho jsi u ní?) Od narození. ( A víš co to je karma?) Nejsem blbej, snad si nemyslíš že mne budete poučovat, krávy jedny. (Klientka to nechtěla ani vyslovit.) (Ale no tak, my k tobě taky nejsme sprostý, tak nebuď ani ty.) Naštvali jste mne, našli jste mne, to bych do vás neřekl. (No a jak je to teda s tou karmou?Myslíš příčinu a následek?A jakej si myslíš, že tohle tvoje jednání bude mít následek?) Já konám následek. (V kolika životech jste si ublížili?) v 6. (A v kolika životech jsi ublížil ty jí?) V 5.(Nepřijde ti, že to není fér? Pořád jí to takhle vracet?) Není (No dobře, hele podívej se do svý budoucnosti, jak bude vypadat, když budeš dál dělat to co děláš?) No nic moc. (A teď se podívej, jak se ti bude dařit, když teď s tím přestaneš.) No je to hezký, světlý. (A teď sám sobě si odpověz, jsi teď opravdu šťastnej, nebo spíš trpíš ?) Spíš trpím. (A nechtěl by jsi s tím něco udělat? Nechceš si nechat od nás pomoci?) To by mne zajímalo, jak asi. (Vysvětlovala jsem co dělám 🙂 , nakonec kývnul na pomoc a dostali jsme se k jádru věci.)

(Kolik máš pod sebou dalších duši?) Po skupinách 150, 86, 70, 200 a 300. (můžeš jim prosím říci, aby se k nám připojili? Pomůžeme jim taky, pokud budou chtít.) Ano (Celkem rychle souhlasili s pomocí. Ukázali jsme jim, že nemají fyzický tělo a pracovali jsme dále s nejvyšším.)

Je rok 1926, jsem mladej, zabili mne, jsem mrtvej, nikdo mi nepomohl, ona mi nepomohla, hledal jsem ji, našel jsem ji, trápil jsem ji, umřela, šel jsem jinam.někdo pro mne přišel, nešel jsem s nimi, jdu se pomstít, potkával jsem další zemřelý a sliboval jim, že se spolu pomstíme.

(Po té jsme nechali procházet i ostatní svou událost a následně zrušili sliby, které si mezi sebou dali.)

S klientkou jsem procházela společný život.

Je rok 1926, Slyším nějakej křik, oni ho zabodnou, bojím se, schovávám se v parku, nejsem schopna zasáhnout, bojim se, heká tam. Když je ticho, jdu rychle domů, snažím se to vytěsnit, nechci na to myslet, pak mám manžela a děti, mám divný stavy, je mi ouzko, nejsem schopna nic dělat, jen tak ležím, rodina mne opouští, děti se mnou nemluví, jsem stará, je mi hrozně, je to jako dneska ty stavy, umírám, pospíchám do světla, mluvím tam s nimi o tom, je to příjemný, jsem tam unavená. Mám se narodit.

Další průchody:

Jsem na zábavě, koukáme tam po sobě, domluvili jsme se, že nahoře na sebe počkáme, čekám tam něj. Někdo okolo běží, když vychází, chvíli se hádají a pak ho bodá nožem. Utíkám se schovat, mám strach, cítím to v srdci. Nemůžu nic udělat, bojím se. Když se to teď zklidnilo, jdu rychle domů, přemítám si to v hlavě. Chci na to zapomenout. Vytěsním to z hlavy. Potkávám manžela, mám děti, je na nás zlý. Cítím divný stavy, je to podobný dnešku. Rodina mne opouští, děti se mnou nemluví, je mi ouzko, mám to v břiše a v hlavě. Mám výčitky vůči všemu. Vše se mi vrací. Jsem stará, unavená, nešťastná, je mi smutno, něco mi tam praskne v břiše, umírám. Cítím výsměch, vidím ho. Byl se mnou i potom. Odcházím rychle s andělama do světla. Jsem tam trochu unavená, už je to lepší. Bavíme se o tom.

Následovaly další průchody a když klientce bylo dobře, tak jsme navázali zase kontakt s dušemi. Odpustili si, vzájemně se omlouvali a na pomoc jsme si přivolali Arch. Michaela. Odvedl je do světla a klientku jsem poučila, jak rozeznávat anděly, aby už vždycky mohla komunikovat s určitou jistotou, protože mi říkala, že s nimi občas mluví.

Cítím se dobře, něco ze mne spadlo, asi kámen ze srdce, jsem lehčí, cítím se nově, (usmívá se jako sluníčko a zmizely ji kruhy pod očima).

Další den mi řekla, že nemá potřebu si vzít už prášky.