Archiv pro štítek: dogma

Mýty a domněnky o regresní terapii

(obavy z manipulace, ztráty kontroly, špatného psychického stavu, jako důsledku terapie atd.)
Toto bývají poměrně častá témata dotazů lidí ohledně regresní terapie. Proto vnímám, že je potřeba do této problematiky vnést trochu světla.
Slovo REGRESE zahrnuje prostě návrat někam do minulosti, třeba do minulých životů a pro mnoho lidí stačí, aby si udělali na Hlubinnou Abreaktivní Psychoterapii (dále jen HAP) negativní názor, i když tyto poznatky mají z jiného druhu terapie.
Za celou dobu, co se lidi pokouší vracet do minulých životů se na světě ukázalo spousta metod.
První, která byla známá, je přes hypnózu a od té doby jsou i další. Mým úkolem není znehodnocovat další terapie, ale ráda bych vystihla rozdíly mezi nimi.
Hlubinná Abreaktivní Psychoterapie, dále jen HAP, má díky panu Andreji Dragomireckému jasně daný postup, kterým, když se terapeut řídí, nemůže klientovi ublížit. Na to konto musím napsat, že opravdu neznám jiný druh regresní terapie, kde bych našla takto dokonale promyšlený postup práce.
HAP funguje na základě asociací, díky se kterými naše celá paměť pracuje. Bez asociací bychom si nepamatovali ani učivo ze školy. Právě tento způsob vybavování využívá HAP a nic víc k tomu nepotřebujeme. Proto je to i náročnější pro terapeuty. Kdo se bude chtít dovědět více o postupech HAP, ať nahlédne na webové stránky Andreje Dragomireckého. Tady o tom více psát nebudu, neboť toto není o teorii samotné.
K manipulaci s klientem nemůže docházet, jelikož klienti jsou v bdělém stavu. Toto se může stát při použití hypnózy, kdy člověk je ve stavu změněného vědomí a tedy není „přítomen“. Naopak při sezení se často ukazují tzv. postuláty a mi je právě „rušíme“. Postulát je něco jako pokyn, kterým se klient řídí a ani o tom neví. Např. „Nic necítím, nic nevidím, chci odtud pryč, musím jít.“ HAP naopak vede k uvědomění si. V podstatě je hlavní práce terapeuta taková, že nechá klienta, aby vše došlo jemu samotnému. To je nejlepší způsob, jak se klient uzdraví ze svých potíží. Práce terapeuta je i taková, aby klient neodbočoval. Mělo by to za následek mnoho rozjetých témat a nic dokončeného. Takže, když se pracuje např. na traumatu ohledně vztahu s otcem, tak se neodbočuje, kde je další téma, třeba vztah s matkou. Není to tedy otázka manipulace, ale držení klienta u tématu.
A dostáváme se k dalšímu bodu, kdy lidé mají strach, že jim po sezení bude špatně. To bývá právě jeden z důvodů, kdy terapeut neudrží klienta u tématu a pustí se do dalšího. Rozdíly jsou právě i v terapiích, kde se opakovaně neprochází událost tak dlouho, aby se zpracovaly všechny bolesti. V mnoha terapiích se pouze nahlédne, aby klient věděl co se tam odehrávalo. A to je nejčastější chyba, protože tím jste jen do vědomí pustili informace, ale nic jste nezpracovali. Tím pádem se pak děje to, že si to po sezení odžíváte. Ono to nakonec přejde, ale trvá to třeba i měsíce a vy s tím musíte běžně existovat. Tady je pak ten kámen úrazu, kdy slyšíte o regresi, jak to někomu ublížilo. Další problém je, že někteří „rádobyterapeuti“ používají regrese jako „cestovní kancelář do minulých životů“ . Je to špatný přístup a mnohým ze zvědavosti to ublíží, protože narazí na událost, kde je nějaké trauma a zbytečně ho otvírají, i když není potřeba. Následné zpracování většinou neproběhne a lidem je špatně. Je potřeba, aby i klienti přistupovali k regresi jako k pomoci z problémů a ne jen jako zájezd. To se při HAP nestane, když se pracuje podle určitých pravidel a terapeut se drží etických zásad.
Strach ze ztráty kontroly nad sebou samými. Podle toho, co jste zatím četli, myslím, že už máte asi pro sebe odpověď. Tím, že klient je v bdělém stavu, protože se aktivně podílí na terapii, tak vyplývá, že není důvod k obavám. Při HAP se většinou bolesti fyzické i psychické objevují postupně, jak se asociativně vybavují. Každý člověk má i svoji rychlost vybavování a pustí si sám do vědomí to, co zvládne. A od toho jsem tam také, abych mu dala právě pocit bezpečí, že na to není sám. Díky těmto faktorům, které jsou v člověku, já jako terapeut, nikdy nemůžu odhadnout, jak sezení bude dlouho trvat. Kdybych používala manipulaci a různé změny vědomí, asi bych tu práci měla i rychlejší, ale v této terapii je důležité, aby si klient uvědomoval sám a já ho na té cestě doprovázím jako podpora.