Archiv pro štítek: duše

DIAGNÓZA DEPRESE – terapie přes médium

Můj přítel trpí depresemi a asi dva roky bere depreseantidepresiva. Dva druhy 2x denně. Už to nemůže unést a poprosil mne o pomoc, jestli bych mu nebyla médiem. Každý ráno zvrací a špatně spí, trpí nervozitou, úzkostí. K psychologovi chodil už dříve, ale naposledy dva roky zpět mu řekli, že už mu nepomůžou a že musí k psychiatrovi. Od té doby bere léky.

Médium, v tomto případě přítelkyně klienta, se na něj nacítila a povídá mi to, co jí říká její přítel.

Cítím se strašně, už aby to utrpení skončilo, neustále každý ráno zvracím, mám sevřenou hruď, bolí mne žalůdek, v zadní části hlavy mám tupou bolest. (Který z těchto uvedených pocitů vám vadí nejvíce?)

To ZVRACENÍ, to už se nedá vydržet.

1)Je mi 9 let, sedím v kuchyni u stolu, mám snídat, táta s mámou se hádají, dává jí facku, utíkám na záchod, zvracím, mám staženou hruď, někam odcházíme, tady je to už dobrý.

2)Jsem miminko, no neee, ja nevim, je mi tu teplo, trochu ouzko, nevadí mi to, slyším nějakej šum, něco se se mnou zhouplo, teď se mi zvedl žalůdek, mám se narodit, narodil jsem se, je mi teď, jsem unavenej, teď jsem miminko, táta s mámou se hádaj, máma brečí, je mi z toho špatně, jsem v jejím náručí, cítím úzkost, táta odchází, jsme spolu, tady je to dobrý.

3)Je rok 1890, čeká mne cesta, nemám z toho dobrej pocit, je to nelegální, ale potřebuju si přivydělat pro rodinu, jdu na domluvenou schůzku, mám strach, bojim se, že se na to přijdou, odcházím, náklad, kterej mám někomu doručit, nevím co tam je, nemám to vědět, dávám to pod postel, usínám. Ráno vstávám, loučím se s rodinou, strach mám na hrudi, jdu lesem, teď jdu polní cestou, tahám vozík, mám strach-na hrudi, jako bych něco tušil, docházím do města, jsem v podchodu, mám velký stres na hrudi, už vidím ty dva muže, chci to mít už za sebou, rychle jim to předávám, chci peníze, nechtěj mi je dát, jeden vytahuje dýku, bodá mne do žalůdku, je to můj otec, ach jo. Padám, mám tupou bolest, postupně se to uvolňuje, asi usínám, koukám na sebe, nevím co mám dělat, ale teď sem někdo jde, světlý, anděl, jdu s ním, je mi líp.

Po prvním sezení: Jako duše: „je mi daleko lépe, nemám takový strach ze života, nechce se mi už zvracet, cítím neuvěřitelnou úlevu.“

Jeho přítelkyně mi po pár dnech píše.“ Přítel od té doby nezvrací, sám se diví, jak je to vůbec možný, že ho to trápilo snad celý život.“

Další sezení:

Dovídám se, že přítelovi nejvíce vadí, že má ráno, než jde do práce divnou nervozitu a vůbec neví odkud to má. Ví, že k tomu nemá důvod. A že jinak ho asi už nic netrápí. Přemýšlí, že nechce brát prášky, ale bojí se, že bez nich mu bude špatně. Už po prvním sezení se rozhodl, že bude snižovat dávku sám od sebe.

Slečna se nacítila na klienta a ptali jsme se teď přímo jeho, jak se cítí a co ho teď trápí.

Raní nervozita, jinak skoro nic.

-Já ho nějak špatně vidím, vidím ho z dálky a jen obličej, je takovej celej šedivej zastřenej, mám z toho trochu strach. (ihned jsem věděla co budeme dělat…. budeme odvádět.)

(Řekněte mu, ať jde k vám blíž) prej to nejde, nemůže, něco mu brání, zkouší to.

(zeptejte se ty šedi, proč vám brání vidět partnera) nemám s nimi mluvit, jsou u něj 27 let, protože jsme si ho vybrali, (zeptejte se jich, jak se teď cítí?) slabě, vyčerpaně, naštvaně, unaveně, je nás 15.

-Teď mám před očima nějakej fialovej flek.(dobře, zeptejte se ho proč je u vás) chrání je, nechce abychom mu je odvedli.(zeptání se na karmu a následně ukázka budoucností.)karma není spravedlivá, ale dále moc šťastný nejsem, to je divný… Nelíbí se mi to, budu spolupracovat.

Mám okolo sebe nějaký stříbrný lanko, vede někam, na konci někdo je, o tom jsem nevěděl.

(médium to překontrolovalo a řekla mi) je tam svítící oblak, nevypadá to špatně. (zeptejte se ho, jestli vidí, co se dole odehrává?) ano, prej ano., (ukázka budoucnosti a karmy)

(potom co se rozhodl spolupracovat jsme se ho zeptali, jestli ještě někde má duše a řekl že ano, dohromady jich teda nakonec bylo 20. Dvě duše byli přímo na médiu. Duším jsme zpracovali jejich trauma a na konci jsme je odvedli do světla. V tomto případě, nebyla s klientem přímá souvislost v hluboké minulosti. Pouze se k němu přidali, přes antidepresiva a psychický stav klienta, který zhoršovali.

-Už krásně vidím partnera. Jde ke mne. (ptáme se ho jak se cítí.)

Prý to bylo neuvěřitelný, něco ze mne spadlo a uvědomil jsem si, že úzkosti mám od smrti otce. Není mi z toho dobře. (pokračujeme dále s klientem)

ZTRÁTA OTCE.

Je rok 1999, je mi 10 let, jdu ze školy, přicházím domů, otvírám dveře a mám divný pocit. Babička mi říká, že otec měl autonehodu a že je v nemocnici, začínám brečet, teď čekáme, přichází děda, táta zemřel, jdu brečet jinam, mám to na hrudi, na jednu stranu se mi ulevilo, už nás nebude trápit, ale na druhou stranu, je to pořád můj otec, nechtěl jsem o něj přijít. Později večer, přichází máma a objímá mě.Máma se se mnou nechtěla o tom nikdy bavit. Teď je o několik let později. Jsem na škole v přírodě, ležím v posteli, zády ke klukům, myslí si že spím. Já to slyším. Povídají si mezi sebou a prej můj táta je zloděj a protože to neunesl to obvinění, tak se zastřelil. Prej jí předtím zavolal a řekl, že nás má rád. Celý se třesu, to je hrozný, mám vztek, cítím úzkost. Nemůžu před nimi brečet. Vracím se domů, hledám to na internetu, je mi špatně, chce se mi zvracet, celý se klepu. Ptám se jestli to je pravda, nakonec to přiznala, prej to pravda je. Víc se o tom nechce bavit. Všechno co sním vyzvracím, tohle trvá 14 dní. Posílá mne za psychologem. Teď je rok 2013, jdu k psychologovi, vyprávím svůj příběh, tvrdí mi, že si mám promluvit s mámou. Více pro mne neudělají, mám jít za psychiatrem. Jsem u psychiatra, mám antidepresiva, cítím to jako útlum, jsem trochu mimo, malátnej. Máma k tomu svolí, bere si mne stranou, že když mi to pomůže, tak mi to řekne. Prej se měli rozvádět, zastřelil se u nás doma, nezlobím se na ni, chtěla to vytěsnit. Mám tu úzkost na hrudi.

(opakovanými průchody jsme dospěli k výsledku kdy, nám řekl jak se cítí.)

Velmi dobře, dokonce odpočatě, nic mne nebolí, nemám staženou hruď jsem rád, že jsem si s tátou popovídal. Jsem takový smířený. Pokusím se vysadit další léky, mám pocit, že to nepotřebuju)

Objevili jsme samozřejmě hodně rychle, že otec u syna byl. A tak i jemu jsme pomohli a potom co si odpustili, jsme všechny duše i s otcem odvedli do světla.

Po sezení, když jsme se rozloučili jsem i já pocítila neuvěřitelně krásné pocity po těle. Pocity euforie, štěstí. Byl to dar ze shora za odvedenou práci. Ihned jsem se ptala slečny, jak se cítí a řekla mi, že má stejné pocity, že je to zvláštní. I ona dostala dar za odvedenou práci pro svého partnera.

Od přítelkyně dostávám zprávy po terapii a další dny:

Je spokojený, nic ho netrápí a tak nějak cítí, že už by to mělo být dobrý. Píšu doslova, co mi řekl.

Jde na něm vidět, že má dobrou náladu, je usměvavý. Rozhodla jsem se dnes zůstat s ním, ať si o tom můžeme povídat, chce vše vědět. I když jsem mu říkala o otci, prožíval to jinak než doposud, sice slza ukápla, ale byl s tím tak nějak vyrovnaný, jak jsem ho doposud neviděla, když jsme se kdykoli bavili na toto téma. Před chvíli mi sám říkal, že by chtěl vysadit ten, co bere ráno. Takže by se dostal z 2 a půl prášku na 1, což je za měsíc pokrok. Říká, že má pocit, jako by vyřešil nějaký velký problém.

Stabilizovalo se to, prášky dobrovolně vysazuje a nedělá mu to problémy. Příště už příjde sám. 🙂

Pokud to podmínky dovolují, např. věk klienta, nastává pak samotná práce s klientem do úplného uzdravení. Je potřeba, aby si on sám za sebe zpracoval to zbylé a došlo k pochopení, proč se vůbec do těchto potíží dostal.

Mám jako terapeut radost, protože jeho potíže se snížili o 80%. Jak sama jeho přítelkyně říká, nedá se to srovnat se stavem před terapií. Přítel je ohromen.

Ano takto může terapie přes médium výborně fungovat ve chvíli, kdy klient je pod vlivem léků a chce se opravdu vyléčit. Naši průvodci ze světla nám pomáhají, pokud je čas na uzdravení klienta a proto Vám, kteří máte podobné potíže, ale máte pocit, že nemáte médium pro sebe, věřte, že když opravdu budete chtít, že ho najdete. Toto slýchávám poměrně často, nikdo to pro mne neudělá. Jsou to trochu zkoušky, jak moc to myslíte vážně a co proto uděláte. Být médiem, není tak úplně jednoduché, může to být i vyčerpávající a dělají to lidé opravdu z lásky k nim, jako tady přítelkyně klienta. Naši průvodci jim pak pomáhají, aby vám mohli pomoci, ale nejdříve se musíte opravdu rozhodnout a ukázat jim, že to myslíte vážně.

 

Klasický odvádění duší a ztráta

Vysvětlila jsem klientce, jakým způsobem pracuji a co budeme dělat.
(Zavřete oči, a prohlédněte si tělo systematicky od hlavy až po paty. Říkejte mi všechno, co vidíte nebo cítíte, že tam nemá být.) Vidím bílý světlo hned před očima, ale nevadí mi. (dobře) Cítím tlak na čele a na krku, lehký mravenčení, na hrudi mne to tlačí, na rameni mi to tlačí, na levé straně břicha, ale není mi to nepříjemný, od kolen mám těžké nohy, ani se už nemůžu zvednout.
(teď se podívejte stejným způsobem okolo vás do prostoru) něco mám okolo sebe u hlavy, něco za jako za zády, jakoby za ledvinami, teď vidím mlhovinu před sebou a u nohou mám nějaké závaží, mám pocit, že mě to za ty nohy drží.
cesta-do-nebe
Celkem jsem viděla určitou souvislost mezi tělem a prostorem na klientce a slečně vadila nejvíce hruď.
(zeptejte se jich proč jsou u vás?) musíme, máme tě chránit, máme dávat pozor na to jak žiješ.
Jsme u tebe od narození,(klientka vidí náhle někoho vedle sebe, zeptejte se, jestli k ni patří?)je naštvanej, neví co je karma, kouká na své možnosti budoucnosti, přemýšlí.
Já jsem mezitím i s klientkou koukala na možná propojení s někým dalším, nic jsme neviděli.
Duše svolila ke spolupráci, pochopila že je to pro ni dobré a vysvětluji ji jak jim pomůžeme.
(kolik vás teda je?) jsme tři (dobře) každá to máme jinak.(dobře)
1870, trvalo to tři týdny, kamenný stěny, ona tam chce vlézt, já ne, vleze tam, jdu za ní, hledáme co bysme vzali, říkám jí, že to nemůžeme, musíme rychle pryč, chytěj mne, tahnou mě někam, mám tady být tři týdny o hladu jako trest, ale já jsem nic neudělal, za to může ona, nevěří mi a odcházejí, křičím, já tu nemám být, bolí nme ruce, jsem unavený, jsem strašně unavený, nemám tělo, někdo mě volá, ale já ji musím najít.až budež připravený zavolej mě, mám vztek, najdu ji.
Duše si to procházela nadále sama a ja pracovala s těmi dvěmi.
(co si myslíte o tom, co jste teď viděli?) bojíme se, ale líbí se nám to.
1570, venku je bouře, jdeme spát, vzbudím se a kašlu, musím pryč, ona už nereaguje, nemůžu ven, dveře jsou zadělané, okna taky, kašlu, křičím, teď tu stojíme a kouáme, jak to hoří. Nevíme co máme dělat a tak chodíme po okolí, někdo nám říká ať jdeme za ním. Tak jdeme a říká nám „já vám pomůžu, musíme jí najít, to je vaše cesta“ musíme ji popichovat, ale nabaví nás to, nechci tu být a on říkal, že nám pomůže.(jak teď pociťujete to, že vám pomůže, když ji budete popichovat?) nijak, je to nesmysl, jen jsme nevěděli, co máme dělat.Nic mě k ní neváže a vlastně ani k němu. Jen to že nám lhal.(dobře, tak si to párkrát ještě projděte, aby se vám ulevilo úplně)
(až vám třem bude úplně skvěle, počkejte. Vrátíme se k vám.) ano.
A protože to s klientkou šlo naprosto výborně a rychle rozhodla jsem se s ní pokračovat.
(který další duše vám vadí?) mám tady tu bílou mlhovinu, vede to někam nahoru, mám pocit, že to znám.(dobře, jděte tedy nahoru a řekněte mi co tam je.) není to zlý, ale je to možný?vidím tady asi 150 duší.(je to možný, zeptejte se jich proč jsou u vás?) jsou to samé ženy, chráníme tě, učíme tě neopakovat chyby, vidím svoji prababičku, jsem jejich dcera.Jsme u tebe 15 let.
Duše žen opravdu měly potřebu klientku chránit v dobrém slova smyslu, ale vysvětlila jsem jim jejich situaci a velice rychle pochopily, že je v jejich zájmu jít do světla. Každá si procházela svoji událost, kdy měly naposledy svoje fyzické tělo, popovídaly si krátce s klientkou. Klientka se krásně usmívala a pokračovaly jsme dál.
Vadí mi ty nohy, to mě opravdu tíží.Drží se mě za nohu, nechce se mě pustit, prej mě nepustí, je to dítě (klientka znejistěla a vidím nějakou lítost a tak se jí ptám. Co tam cítí?) Je to moje dítě, říká mi to, (klientka brečí) (kdy se to stalo?) říká, že roku 1920, (dobře, tady to zpracujeme nejdříve s vámi.)
Regrese klientky:
1920, trvá to deset minut, no celý život.Jsem těhotná, je to ostuda být těhotná, nemám manžela, nemůžu si ho nechat, porodím, (brečí, má opravdu intezivní pocity) stojim, mám ho odložit, všichni mi domlouvaj, nechci ho odložit, musím, odkládám ho na schody, ještě ho zabaluju, je mi hrozně, jdu pryč, jsem doma, nedá se to unýst, jdu někam, na sráz, skáču do řeky, koukám na sebe, pořád to cítím. Je to hrozný, někoho vidím, vidím sebe, pohřbívaj mne, modlí se za mne, mám vztek na sebe, nechala jsem ho tam, takhle to nemělo být, mám to na hrudi, (brečí stále intenzivněji), vidím zase někoho, je to anděl, jdu s ním.
Proběhly další průchody, až to dospělo ke smíření. Klientka začala vnímat, že s tím nemohla prostě nic udělat, a že to tak prostě proběhlo. Usmívá se odpouští si, vyříkala si s chlapcem vše co ještě mohla. Chlapec si taky událost procházel a navzájem si odpustili.
Klientka: Něco ze mne spadlo, jsem ani nevěděla, že mne to tížilo, je to neuvěřitelná úleva.
Dále jsme komunikovaly se všemi dušemi a bylo jich tedy 154. Vzájemně si ještě popovídali, všichni si odpustili a s archandělem odešli do světla.
Klientka mi po sezení řekla: „ Teď bych něco dělala, mám neuvěřitelný množství energie, cítím neuveřitelnou úlevu, jsem šťastná, jakobych lítala.“
Já ji vidím, jak se celá rozsvítila a usmívá se jako anděl sám.

Regresní terapie a karma

PutovaniDuse

Mívám dotazy, jestli se dá pracovat na sobě ohledně své karmy, kterou máme všichni.
Co to karma vlastně je? Dalo by se obrazně říci, že je to takový zápisník našich skutků uložený ve vesmíru. Není to trest, je to lekce, je to šance k pochopení a vývoji, abychom se zlepšovali. Do karmy se zapisují jak špatné věci, tak dobré skutky. Spousta lidí si myslí, že by se karmy měli bát a chtěli by ji odblokovat a zrušit, aby se jim žilo lépe. Je to, ale pouze nepochopení toho, co se od Vás chce.
Karma se nedá odblokovat, ale dá se s ní pracovat pro naše dobro. Karmu nemůžete odsunout, blokovat, ničit či vypnout. Jak se jednou dozvíte o tomto vesmírném zákoně, málokdy se Vám podaří karmu zcela ignorovat. Je všudypřítomná a připomíná se nám denně. Celý náš současný život, je složen z karmy minulých životů.
Nejčastěji bývá citelně vnímána ve chvílích nějakého trápení, kdy si říkáme, „proč zrovna já“, „co jsem komu udělal, že se ke mne takto chovají“. Tak toto je přesně okamžik, kdy odčiňujeme a máme se učit. Karmický zákon nechodí kolem horké kaše. V mojí praxi se ukazuje, že je to oko za oko, zub za zub. Dá se říci, že jednodušeji se projevit už ani nemůže. Jenom naše mysl se brání tomu poznání a nechce situaci přijmout. Ve skutečnosti, ale srdce nechce nic víc, než pochopení z traumatické události a jít karmickému zákonu vstříc. Když je karma zralá, tak spousta lidí má pocit, že je život těžký a všichni jsou proti němu. Jsou věci, který si člověk má opravdu odžít a pak jsou skutky, který se dají zpracovat u mne na terapii. Jednoduše řečeno, to co si máte odžít si odžijete a nenapadne Vás ani jít ke mne na sezení. Ta traumata, která už nemusíte trpět, Vás přitáhnou ke mne na terapii. Chcete s tím skoncovat, vyléčit, pochopit.
Regresní terapie, která nejen léčí, také umí i praktickou stránkou ukázat náhled fungování karmy. Když si procházíte vlastní události a léčíte svoji duši i tělo, tak nacházíte i spousta informací a vhledů, které se nemusejí nutně týkat problému, díky kterému jste za mnou přišli.. Když v regresi vidíte lidi, které máte v současným životě, tak začínáte chápat, proč se k Vám tak chovají. Na konci sezení, když vidíte svého anděla a povídáte si spolu, objevujete dávno zapomenuté informace o Vás samotných a cestu ve svém současném životě. Začínáte vnímat karmický zákon úplně jinak a jdete mu vstříc, aby jste netrpěli. Lidem, kteří mají zájem nechávám prostor si povídat s anděly po té, co máme trauma zpracované.
Takže ano, dá se pracovat na své karmě, díky problémům se kterými jste přišli. Jak víte, pokud svoje potíže zpracujete se mnou v terapii, tak to má trvalý účinek na budoucnost a tím myslím, i na Vaše další životy. Nebo-li, kde není příčina, nemůže být ani následek. Kde je pochopení, není potřeba dalších lekcí.