Celodenní konstelační seminář na téma MATKA A ŽENY V RODU.
Je to jeden ze dvou základních stavebních kamenů, při utváření naší osobnosti, je to ženský princip v rodu pro obě pohlaví.

Zažili byste rádi konstelace za účasti lidí a viděli svoje potíže z odstupu? Konstelace nabízí „nezúčastněný“ pohled na věc a přitom tolik umí změnit.
Jako konstelář kladu důraz na odeznění pocitů v konstelaci a pochopení souvislostí. Celá konstelace končí, až všichni členové zapojení do děje cítí mezi sebou soulad.

– Tak přehlížené a přitom nejdůležitější.
Vycházejí z respektu a lásky k sobě samému a následně se promítají do okolí.


Trápí mě, že nemám partnerský, dlouhodobý vztah s mužem. Když se ohlédnu zpětně, tak to bylo o sexu. Jsem zvyklá žít sama, o sebe se postarám, ale chtěla bych k někomu patřit, cítit tu blízkost. Co je na mně špatně? Muži, kteří mají o mne zájem mi přijdou až protivní a něčím mě odrazují. S tímto pocitem přece nemá cenu začít vztah. Tam kde se já zamiluji, tam přichází jen sex.
(Přes situace, kde vnímá tyto pocity a myšlenky, jsme šly dál.)
Celý příspěvekVšeobecně je regrese vnímaná jako činnost, která se zabývá minulostí, ale pojďme si říci, jaký to má vliv na budoucnost.

Jaký bude život po absolvování terapií?
Celý příspěvek
Otevírám dveře a vidím statného, narovnaného muže, klidné povahy s vřelým úsměvem. Poté co se dozvídám co budeme řešit, se mi těžko věří, že zrovna s tímto problémem zápasí. Je na něm vidět, že seberozvoj mu není cizí a ve vztazích jde do hloubky.
„Uvědomil jsem si, že v mém životě se opakuje stejný vzorec. Poznám ženu, zamiluji se, dělám pro ni vše, aby byla šťastná a nakonec mě odkopne. Nerozumím tomu, co dělám špatně a vnímám to tak, že si mě naváží. Připadám si vlastně využitý. Přijde mi normální, že ženám pomáhám s jejich problémy, o tom je přeci taky vztah. U toho posledního vztahu mi to došlo. K tomu mám dojem, že z něj nejsem úplně venku. Občas jsme v kontaktu, a i když jsem to dal jasně najevo, že se ke mně takhle chovat nebude, tak se občas ozve.“
Celý příspěvekNaproti mně sedí slečna, která chce řešit svoji váhu a uvědomuje si, že je to proto, že furt jí. Ona použila jiná slova, ale nechci být vulgární. Sama říká, že to vlastně nechápe, je přejedená a neustále by do sebe něco dávala. Ptala jsem se jí, jak jí během dne. Říká, že ráno když vstane, tak si dá většinou něco sladkého, pak dlouho jíst nemusí, nemá hlad, práce v kanceláři jí zaměstná a pak když přijde odpoledne z práce, tak jí.

„Já prostě nechápu, že i když jsem najedená, tak se cpu dál.“