Chtěla bych řešit únavu. Jsem stále unavená a nevidím úplně důvod k tomu, se tak cítit. Hodně spím, kolikrát se mi nechce ani z postele a jít pracovat. Moje práce je náročná, ale ne natolik, abych takhle odpadala. Často nejsem schopná po práci nějaký aktivity, nebo aspoň jít na večeři s partnerem. Nic se mi nechce.

Regrese:

(Nejdříve jsme procházely události v současném životě, aby se klientce vybudily pocity únavy a dovedly nás do důležité události, která to způsobuje.)

1.událost:

Naposledy jsem byla unavená včera a vidím se na gauči. (Navedla jsem ji, aby byla v těle…)

Cítím tíhu po těle, nohy mám strašně ztěžklý, cítím tlaky v uších, jako bych usínala. Usla jsem.

Jsem zmatená a honí se mi různé myšlenky v hlavě. Nechce se mi vstávat, nejsem čiperná, nejradši bych spala dál.

2.událost:

Jsem na gauči, koukám na TV, zase jsem unavená, dávám si víno. Těžknou mi nohy, ruce, hučí mi v uších. Chce se mi spát, ale musím ještě něco udělat do práce.

3.událost:

Zase cítím ten tlak v uších, je mi vedro. Mám těžký celý tělo a hlavně ty nohy, ruce. Vlastně mě bolí všechno, za krkem, tlačí mě i oči, nechce se mi mluvit, jak jsem unavená.

(Tady se klientce už těžce procházelo díky únavě, ale ta nás právě dostala tam, kam jsme potřebovaly.)

Vlastní narození: Cítím se divně, tak stísněně. Je to tu tmavě červený. Jsem v bříšku. Cítím strach na srdci, tlačí mě něco na ruce a nohy, zvedá se mi žaludek. Jako by mi rostla hlava. Bolí mě záda, je to tu fakt těsný, cítím tíseň na hrudi. Něco mě stahuje, na obličej a na čelo. Jsem tu jak ve svěráku. „už aby to skončilo“ Mám tlak v hlavě. „nechci se hejbat“. Teď se mi trochu ulevilo, jakoby to přestalo. Už zase to cítím, ten tlak na hlavu a oči. Furt jsem celá ztěžklá, ruce, nohy. „Nechci přemýšlet“, jsem unavená, potřebovala bych se natáhnout, „nic nevidím“, jsem unavená. Strašně to bolí, je mi horko. Vidím nějaké bílé kolečko a zase se nic neděje. Ten tlak na tu hlavu, hučí mi uši, za krkem. Všude cítím tlaky nohy a ty ruce. Mám nějak sevřenej krk, „nemůžu se pohnout“, aha jdu hlavou napřed.. Nechce se mi hejbat se dopředu, jsem unavená. Ono to nejde, mám něco okolo krku a očích. Teď se to uvolnilo a je mi líp. Jsem na světě. Oplachují mě a divně mě drží. Je to studenýýý. Spím, jsem unavená, jim, spím, budí mě. Je to furt dokola. Přestává mě bolet hlava jsem i míň unavená. Všechny ty pocity doznívají, trvalo to hrozně dlouho. Je mi dobře.

(Procházely jsme událost, až do absolutního odeznění všech pocitů.)

Klientka: „Cítím se skvěle, mám pocit odlehčení a mám energii a to neznám.“

Vidím spoustu souvislostí.

Další dny jsem ji kontaktovala, abych se dozvěděla, jak se jí daří.

„Je to neuvěřitelný, neustále cítím příval energie a vůbec nejsem unavená. Mám radost ze života a všiml si toho i partner.“

Únava, kterou klientka cítila, byla z jejího vlastního narození a tady stačilo opravdu jedno sezení. To samozřejmě nemusí být pravidlem, může to být spojené s vícero událostmi, i mnohem hlubší minulosti, než v současném životě. Zpracování únavy vede ke spokojenějšímu životu a větší schopnosti jej prožívat. U únavy bývá často jev, že díky té únavě sezení trvá déle. Když je člověk unavený, tak unaveně samozřejmě prochází. 🙂 Bývají tam často postuláty, které ty pocity ještě prohlubují. Toto všechno po zpracování odeznělo.