Trápí mě, že nemám partnerský, dlouhodobý vztah s mužem. Když se ohlédnu zpětně, tak to bylo o sexu. Jsem zvyklá žít sama, o sebe se postarám, ale chtěla bych k někomu patřit, cítit tu blízkost. Co je na mně špatně? Muži, kteří mají o mne zájem mi přijdou až protivní a něčím mě odrazují. S tímto pocitem přece nemá cenu začít vztah. Tam kde se já zamiluji, tam přichází jen sex.
(Přes situace, kde vnímá tyto pocity a myšlenky, jsme šly dál.)
Celý příspěvek
Otevírám dveře a vidím statného, narovnaného muže, klidné povahy s vřelým úsměvem. Poté co se dozvídám co budeme řešit, se mi těžko věří, že zrovna s tímto problémem zápasí. Je na něm vidět, že seberozvoj mu není cizí a ve vztazích jde do hloubky.
„Uvědomil jsem si, že v mém životě se opakuje stejný vzorec. Poznám ženu, zamiluji se, dělám pro ni vše, aby byla šťastná a nakonec mě odkopne. Nerozumím tomu, co dělám špatně a vnímám to tak, že si mě naváží. Připadám si vlastně využitý. Přijde mi normální, že ženám pomáhám s jejich problémy, o tom je přeci taky vztah. U toho posledního vztahu mi to došlo. K tomu mám dojem, že z něj nejsem úplně venku. Občas jsme v kontaktu, a i když jsem to dal jasně najevo, že se ke mně takhle chovat nebude, tak se občas ozve.“
Celý příspěvek